Základní myšlenka občanského příjmu je velice jednoduchá, až banální: každý občan by od státu dostával v pravidelných intervalech (nejlépe měsíčních) určitou částku peněz. Tato částka by byla pro všechny stejná, bez ohledu na výši majetku, pohlaví; skutečnost, zda daná osoba pracuje či je ochotná pracovat.
Tato jednoduchá myšlenka asi vyvolá otázky PROČ a JAK by se něco takového mělo u nás zavádět? Přestože odpovědím na obě z nich jsou věnovány rozsáhlé články i celé knihy, pokusím odpovědi na ně aspoň letmo naznačit.
Nejprve tedy „proč?“ První odpovědí by mohla být samotná již zmíněná jednoduchost celé myšlenky a to nejen v teorii, ale i v praxi, neb v jednoduchosti je síla a snad i krása. A co je jednodušší, než to, že všichni dostanou každý měsíc stejnou částku peněz? Samotná krása v jednoduchosti by však byla poněkud málo, abychom zaváděli systém, který je – a to je nutné si přiznat – aspoň na první pohled o mnoho dražší než současný systém sociálního zabezpečení, více či méně založený na ideji, že “dávky má dostat jen ten, kdo je opravdu potřebuje” (a je schopen si o ně požádat, dodávám já).
Domnívám se, že není nikterak přehnané – a mnozí autoři tím argumentují – že občanský příjem je jedním z nástroj uskutečnění reálné svobody. Současný liberální demokratický stát nám zaručuje (aspoň teoreticky, ale uznejme, že dnes i prakticky) svobodu formání, která stručně řečeno spočívá v tom, že “co není zakázáno, je dovoleno” a to, co je zakázáno, musí být zakázáno z dobrého důvodu (klasicky ochrana života, zdraví, majetku, svobody apod. Formální svoboda je bezpochyby podmínkou nutnou, ovšem ne zcela dostačující pro to, aby člověk mohl opravdu činit to, co chce, aby se mě reálnou možnost. Je zřejmé, že tato reálná svoboda bude vždy pouze relativní, vždy bude existovat velké množství cílů, které budou velké části společnosti nedostupné (let kolem světa, vlastní byt na pražských Hradčanech apod. Cílem občanského příjmu je poskytnout jakýsi základ oné reální svobody jako doplněk svobody formální. Ta zůstane i nadále klíčová a nikdy se nesmí stát, aby napříkad za cenu vyššího občanského příjmu byla formální svoboda narušena například tím, že “zrušíme parlament, abychom ušetřili za poslance a o ušetřené prostředky navýšíme občanský příjem”.
Dalším důvodem pro zavedení občanského příjmu je odstranění či zmírnění toho, co v odborné literatuře bývá označováno jako “past chudoby” či “past nezaměstnanosti”. Ta spočívá v tom, že lidem s nízkými příjmy se finančně příliš nevyplatí přijmout placené zaměstnání či v případě, že jej už mají, usilovat o zvýšení platu, protože o velkou část toho, co si vydělají (navíc) přijdou tím, že ztratí nárok na sociální dávky nebo jejich část. Výjimečné nejsou ani případy, kdy zvýšení vlastního příjmu vede k celkově finanční ztrátě. Tento jev navíc nepostihuje pouze lidi s příjmem okolo minimální mzdy, ale například i rodiny s průměrným příjmem a větším počtem dětí. Ilustračním příkladem je přídavek na děti. na ten mají nárok rodiny (domácnosti) s příjmem do 2,4 násobku životního minima. V případě, že zvýšením platu o řekěnemě 1000 kč domácnost tuto hranici překročí, nárok na přídadvky ztrácí. Má-li 3 děti, pak přijde až o 2100 Kč, tudíž si o 1100 Kč pohorší. takový systém není ani efektivní, ani spravedlivý.
Nahrazení (větší části) sociálních dávek jednotným občanským příjmem tento problém odstraňuje, protože nárok na něj není na výši příjmu závislý.Z hlediska sociálního politiky má pak oproti současnému systému zebzpečení skrze systém sociálních dávek minimálně dvě další výhody. Jednou z nich je skutečnost, že je poskytován zásadně individuálně, není tedy vázán na domácnost a její “disponibilní příjmy” tak, jako sučasný systém. To dnes vede k tomu, že jste-l například student vysoké školy nebo máte-li z jakéhokoliv důvodu (třeba proto, že se často stěhujete) nahlášené trvalé bydliště u svých rodičů či známých, je váš nárok na sociální pomoc závislý na jejich příjmu a to navzdory tomu, že s nimi fakticky třeba vůbec nežijete a jejich příjem nemá žádný vliv na vaši finanční situaci. S tím pak souvisí vázanost dávek na trvalé bydliště, která je výrazná zvláště u příspěvku na bydlení. Bydlíte-li jinde než v místě trvalého bydliště, nárok na tuto dávku nezískáte.
Další významnou otázkou je bezpochyby “jak?” To, co čtenáře asi velmi brzy napadne, je otázka “kde na to vzít?”, která se odvíjí od toho, jak vysoký by občanský příjem vlastně měl být. Pokud by měl podle současných kritérií pokrýt základní životní potřeby, musel by se u dospělých jedinců pohybovat okolo 10 000 Kč / měsíc, u dětí by pak mohl být výrazně nižší (například třetinový). každý, kdo si toto číslo vynásobí počtem obyvatel, dospěje k astronomickým částkám pohybujícím se okolo 1 bilionů korun. Na první pohled se tedy zdá, že myšlenka občanského příjmu je čirá utopie.
za prvé je třeba si uvědomi, že takto vysoký občanský příjem by nahrazoval velkou část sociálních dávek, jejichž celkový objem činil v loňském roce téměř půl bilionu korun. Zároveň by spolu s ním mohlo dojít ke zrušení většiny daňových odpočtů a slev, jejichž celkový objem se rovněž blíží této částce. Za třetí je vhodné si uvědomit, že v případě, že stát lidem “rozdá” peníze, část z nich se mu vrátí skrze vyšší výběr daní. Dostanu-li 10 000 Kč, které jsem předtím neměl a půjdu si za ně do obchodu něco koupit, obratem z nich “zaplatím” daň z přidaného hodnoty, zároveň možná vzroste zisk obchodníka apod. Celý systém oběhu pěnez je pochopitelně velmi komplikovaný, jde o to získat pouze základní představu.
Konečně v případě, že úspory na sociálních dávkách a na zrušených slevách na dani spolu s vyšší výběrem daní nebudou stačit, je možné uvažovat o zvýšení tzv. majetkových daní, které jsou v Česku extrémně nízké (mezi 34 nejvyspělejšími zeměmi světa jsou 3. nejnižší).
Možná vás napadá otázka, zda tahle myšlenka funguje někde v praxi. Ano, existuje, i když velmi omezeně. Klasickým příkladem je Aljaška, kde už více než 30 let běží pod názvem Permanent Fund Dividend. Je vyplácena všem obyvatelům a rezidentům jednou za rok a výrazně přispívá k tomu, že v rámci USA jsou příjmové rozdíly na Aljašce jedny z nejnižších. Jako vedlejší produkt reforem tamější sociální politiky pak existuje několik let v Íránu. V rámci pilotního projektu existovala několik let v jedné z provincií v Namibii. V Evropě se k jeho zavedení chystá po letošních parlamentních volbách Finsko a samostatně město Utrecht v Nizozemí, kde by mohlo dojít ke spuštění už během pár měsíců. 6.června 2016 se o zavedení občanského příjmu uskuteční celostátní referendum ve Švýcarsku. V Česku se k možnosti zavedení občanského příjmu explicitně hlásí zejména piráti, do politického programu Strany zelených ho prosazuje levicová platforma této strany Zelená re:vize a Strana svobodných občanů požaduje zavedení tzv. negativní daně z příjmu, což je koncept velmi podobný občanskému příjmu. Je tedy možné, že v brzké době o této zajímavé myšlence ještě uslyšíme.
(Publikováno v časopise Uši a vítr 1508)