Je to zvláštní náhoda, že dlouho připravovaný zákon o celostátním obecném referendu se dostává na jednání Poslanecké sněmovny zrovna v době, kdy se po vítězství tzv. Brexitu šíří Českem vlna volání po obdobném referendu u nás (tedy o setrvání v Evropské unii), doplněná nápady prezidenta Zemana na referendum o setrvání v NATO.
Kromě jiného to znamená to, že debata o tomto zákonu bude nutně poznamenána právě tím, nakolik bude možné podle něj vyvolat právě třeba zmíněná referenda o vystoupení z EU či z NATO a postoj k nim spolu s (ne)důvěrou k občanům, že budou hlasovat tak či onak pak jistě ovlivní i postoj k zákonu o obecném referendu jako takovém. Je tedy možné, že část poslanců, kteří by zákon jinak podpořili tak ze strachu z případného Czexitu, příp. naopak.
Jaký je tedy vlastně vztah současné podoby návrhu zákona o obecném referendu s možným referendem o vystoupení z EU (omezme se nyní na něj) a jaký by měl být?
Jednoduchá odpověď zní, že pokud by zákon prošel v současné podobě, referendum o vystoupení z EU by podle něj bylo možné konat. Zákon ve svém čl. 2 stanoví o čem celostátní referendum být nesmí a sice:
a) základních právech a svobodách,
b) státním rozpočtu a ve věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění,
c) porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva,
d) ustanovování jednotlivých osob do funkcí a o jejich odvolávání z funkcí,
e) individuálních právech a povinnostech.
Vzhledem k tomu, že vystoupení z EU podle dnes již známého čl.50 Smlouvy o EU možné je, může se takové referendum konat a jeho výsledek, je-li závazný (aspoň 25% oprávněných voličů se musí vyslovit kladně, resp. záporně) pak zavazuje vládu i obě komory Parlamentu bez ohledu na to,o jak závažnou věc se jedná. Jinými slovy, pro vystoupení z EU by stačilo, pokud by k referendu o něm přišlo třeba 48% oprávněných voličů a 52,2 % by se vyslovilo pro vystoupení. Pokud se vám to u tak závažné otázky zdá málo, pak asi nebudete sami.
Znamená to tedy, že zákon jako takový je špatný a měl by být jako celek odmítnut? Možná ne nutně, možná by stačilo návrh jen drobně poopravit.
Inspirací může být právě kolébka a „země přímé demokracii zaslíbená“ – Švýcarsko. Mnozí se sice na tamější praxi odvolávají, ale málokdo ji doopravdy dobře zná. Často pak debata končí u toho, zda je švýcarské zkušenost přenositelná do Česka či není, což bývá debata povýtce abstraktní, neboť se neptáme, co je a co není, příp. v jaké míře přenositelné, což by smysl mít mohlo, ale o tom, zda je přenositelná „(polo)přímá demokracie“ jako taková.
Jedním ze zásadních rozdílů mezi švýcarskou praxí a většinou českých návrhů, vč. aktuálního je hlasování přímo o zákonech či ústavě, což je pro švýcarská referenda typické. Je tedy možné přímo schválit či zamítnout (i schválený) zákon či dodatek k ústavě. Režim je však v případě ústavy a zákonů jiný. Zatímco zákon v referendu schválen či zamítnout být může, pak ústava a její změny musí.
Přestože v českém referendu o schvalování zákonů a ústav jít nemá, resp. nesmí (zákon to vysloveně zapovídá), určitou inspirací tato dvojí úprava být může. Schvalme takový zákon o celostátním referendu, který bude závazný ve věci týkající se zákonů a všeho, co Parlament schvaluje prostou většinou (se zachováním navržených výjimek). V případě ústavy a změn, které tak či onak vyžadují většinu kvalifikovanou či souhlas obou komor Parlamentu, učiňme referendum nástrojem potvrzení již schváleného záměru. Řečeno srozumitelněji: má-li jít o změny ústavy či uzavírání či vypovídání mezinárodních smluv, nechť je referendum pojistkou proti svévoli politické moci – tedy nechť tyto změny může, event. musí potvrdit i „hlas lidu“. Nechť však „hlas lidu“ není v těchto závažných záležitostech diktátem naší politické reprezentaci.
Referendum o vystoupení z Evropské unie nebo třeba o vstupu do Euroasijské unie předložme lidu poté, co jej schválí náš Parlament. O méně závažných věcech (např. o tom, zda mají být obchody o svátcích povinně zavřené) nechť hlasují lidé rovnou, budou-li si to přát.
Současný zákon stačí upravit, není ho třeba hned odmítat. Koneckonců obsahuje řadu vhodných ustanovení, třeba předběžnou kontrolu ústavnosti k hlasování navržené otázky. To je něco, co třeba Švýcarsku na celostátní úrovni chybí.